no já se o tantru nezajímám, vlastně mě vůbec nezajímá

To je jasné Pranámo, proč by tě měla Tantra zajímat, když jí děláš ?

Mě Tantra přímo zajala a nechce a nechce mě pustit. Pomozte prosím!

Velice v kostce:
Existuje tantrický budhismus - cesta přeměny - vychází i z obrazů z Tibetské knihy mrtvých -
příklad způsobu práce - pocítíš emoci, např. silný hněv. Aby jsi ho zvládla, nesmíš ho potlačovat. Tibetský tantrik se ve své představě přemění na hněvivé božstvo a nechá svůj hněv rozvinout do maxima, ale už ne jako on, ale jako ono božstvo. Pak se přemění v pokojné božstvo a a přemění hněv v jeho opak. ( snad je to srozumitelné )
Pak existuje indická tantra, kde se pracuje napřímo se sexuální energií, ale toto znám jenom "hodně z dálky". Myslím, že kterýkoli z pravidelných návštěvníků Oshova centra ti k tomu řekne víc ...

K tomu hněvu. Stalo se mi úplně přesně to , co píšeš. Ještě než jsem stihla hněv potlačit (dřív bych to tak udělala a pak si stěžovala někomu úplně jinému), reagovala jsem pod jeho vlivem okamžitě přímo. Akorát nevím, jestli v tom bylo nějaké božtvo. Když bylo po tom, ovládly mne naprosto smířlivé pocity k osobě, která to vyvolala.
Jen nevím, jak to působí na to okolí. Reaguji jinak, než dřív. NO, s tím božstvem to bude ještě nějak jinak, že. Něco jako rozhněvaný člověk, uvnitř klidný.

No, nevím, spíš bych to nazval tak, že jsi vybuchla a tím se ti ulevilo .
K tomu božstvu - co vím, tak se do příslušného božstva "transformují" vědomě. Teprve po dlouhé praxi se snad stane, že se to zautomatizuje.

Já toto nedělám, i když jsem se s lidmi toto praktikujícími stýkal. "Samoosvobozuju" - pozoruju emoci už při vzniku a tak většinou nedojde ani k tomu, že by zesílila a chtěla se projevit. Prostě se ztratí. Kolikrát už dojde k tomu, že si při nějaké situaci řeknu, že teď by měla vzniknout nějaká emoce a protože na ní přijdu ještě dřív, než začne, tak to vzdá a nechá mě na pokoji

Ahojky Luci,
jasně, dynamickou meditaci jsem nikdy nedělal. Ani nevím, co to je.
S těma emocema můžeš mít pravdu. Někdy je nezachytím včas a pak ji často odmítnu a potlačím. I když to není podle příruček.
Ale myslim si, že pokud člověk nezíská kontrolu nad celou svou bytostí ( tělem, emocema a myšlenkama ), tak nezíská kontrolu ani nad vznikáním karmy a tak nezíská ani kontrolu nad znovuvtělováním. A to bych docela rád.
Stydět se nemáš za co ( i když jsi to nemyslela tak úplně vážně ).
Taky se stanu návštěvníkem Oshova centra. Ale určitě ne pravidelným, mám to 120km.

Dynamička je hrozně hezká věc. A když píšu hrozně tak to mu tak i je.
A kdyby ti někdo tvrdil něco jinatšího tak mu nevěř.

S kontrolou nad celou svou bytostí bych zkusil oponovat.
Přece nechceš kontrolovat vše ve svém těle?
To mě připadá, nezlob se, jako vězení.
Lepší než kontrolor je vědomý pozorovatel.
Dát celé své bytosti svobodu, naopak ať se vyjádří naplno, vyhází ze sebe vše nepotřebné.
Pak jednoho dne po bouři se objeví modrá obloha a sluníčko nádherně svítí.

ahoj Miloši,

nezlobím se za to, že má někdo jiný názor. To je v pořádku. Jen se tě zeptám, zda jsi byl někdy mimo tělo. A když ses pak vrátil, jestli ti to vězení nepřipomínalo . Ale pokud tě napadne po této větě, že se bráním tělu, tak ne. Tělo si hezky užívám
Záleží na tom, co myslíš pod slovem kontrola. Já to slovo nepoužil asi nejšťastněji. Měl bys být tady a teď. Tzn. jednat vědomě. Ne něco dělat a přitom být někde jinde. To předpokládá, že víš, co tvé tělo, duše, duch v kterémkoli okamžiku dělá. Tzn. pozoruješ ho. Ale nepozoruješ jen tělo, to je pouze začátek. Pozoruješ i to, jak tvé okolí působí na tvé psyché. Celé je to v tom, že když si všimneš reakce tvé bytosti na samém začátku, tak se ona reakce nerozvine. Pak ale nemáš co nechat projevit. Když reakce nevznikne, nemůže se projevit.
Takhle to aspoň učí láma Namkhai Norbu, linie nauky Dzogchenu, a mě to takto oslovuje, cítím to tak a vím, že u mě to funguje. Ale jsme každý jiný a každé učení není pro každého.

Ahoj Maitrejo.

Mimo tělo jsem byl aspoň co se pamatuji jenom jednou a na velmi krátkou chvíli. Ve chvíli ohrožení života.
Tělo je do jisté míry vězení - omezuje nás, ale když ho neberem jako trest ale jako dar tak je to hezké ho mít.
Jinak s tebou ve většině souhlasím. "být tady a teď" to je ten nejvhodnější výraz.
Tvůj způsob zpracování emoce není špatný. Jen pro člověka této doby hodně těžký. Pro takového jsou lepší nejdřív katarzní techniky. Třeba ta dynamička.

Maitrejo, nebo kdo vlastně jsi. Asi nikdo, když se tak dokonale pozoruješ. Když vlastně vůbec na nic nereaguješ, nic se nerozvine, neprojeví....
To pak musí pořád být ještě všechno zabetonované v tobě. To , že se to neprojeví, je lepší pro tvé okolí i pro tebe. Nic nebolí.
Já nevěřím žádnému učení. Po nikoliv bezbolestném odloupnutí několika šlupek z mých "betonových nástřiků" věřím čím dál víc svému instinktu.

I to je názor. Nemyslím si to, a myslím, že se znám už docela dobře. A tak, jak jsi to napsala, to se mnou není. Pracuju na tom, ale dokonalost je daleko. A emoce se projeví, neboj. Třeba nešťastná láska mě bolí i teď, jak jsem s překvapením zjistil . Prožívám emoce. Ale úplně jinak než dřív. A jsem díky tomu mnohem šťastnější. Víc stálý.

Jinak, jestli dovolíte, bych tuto debatu ukončil. Nemá smysl. Pokud vy nezkusíte to, co píšu, tak nikdy stejně nebudete moci poznat, jestli náhodou nemám pravdu. A třeba i já jednou poznám, že jiný způsob je pro mne lepší. Např. dynamická meditace

Čau. Jo, už končím s duchovními kecy.
Jsem trémista a dostala jsem se do situace, kdy to na mne "zase šlo". Tak jsem se začla jako pozorovat a bylo to takové zvláštní. Jednak se to nerozvíjelo, jednak jsem já nebyla já. Což sama nechápu, ale kdo to vlastně nechápe? Nemám už z toho schízu? Nevydržela jsem se však pozorovat pořád, takže mě to nakonec zase dostalo.
Měj se hezky, láska neláska, žij přítomným okamžikem atd. S láskou Tam.

Žiju!!!
jarda