|
Hlavní nabídka
Přihlásit
Rubriky
Nejnovější články
|
Zasláno od maitreja dne 7.3.2010 11:24:35 ( 882 otevření)
A všechno je jen marnost a honba za větrem. Kazatel – bible
Pokud nechcete riskovat přenesení mé depky na sebe, tak raději nečtěte. Jarda - Hronov
Když je vám –náct, nějaký smysl života neřešíte. Existuje spousta věcí, které můžete objevovat…..počínaje prvním pivem za svoje první vydělané peníze až po první polibek dívčích rtů. Vše je úžasné, nové, vše je před vámi, celý svět čeká zrovna na vás, až do něj vkročíte…..
Pak do něj vkročíte. A zjistíte, že svět na vás nečeká. V podstatě jste mu úplně ukradený, jedno z mnoha koleček v obrovském soukolí ekonomiky, vztahů….. Ale stále je co objevovat, můžete cestovat, poznávat nové kultury, lidi, můžete založit rodinu, vychovávat děti lépe nežli vaši vychovávali vás
A tak poznáte nové kultury. Poté, co vám váš zaměstnavatel milostivě dovolí odjet a vrátit se až za dva tři týdny. Založíte rodinu a vy jste šťastní, když se stihnete vrátit se domů alespoň natolik včas, abyste svému malému miláčkovi dali pusu na dobrou noc.
A čekáte na víkend, kdy konečně budete moci žít. Čert vem těch 5 dní v práci, vždyť to je jen většina vašeho života ve vašich nejlepších letech….a tak čekáte na důchod, až si v klidu, a chudobě, budete moci krásně užívat nádherných dlouhých volných týdnů….při čekání, až si pro vás přijde
Mezitím jste se nasytili žen. Alkoholu. Drog. Starostí s dětmi. Jste jednou dvakrát rozvedení, ráno vás vítá prázdný byt, večer vás vítá prázdný byt, ženy do něj vchází a odchází, aby vám o pár dní dní či týdnů později řekli, že je jim s váma dobře, ale nemilují vás. Nebo zrovna po Tom, když je v noci odvážíte domů, vám řeknou: „Tak až někdy pojedeš do …. , tak se ozvi, můžeme zajít na kafe“. Už jsem je přestal počítat….. Závidím těm, kteří mají tu svoji jednu, kterou si našli někdy ve dvaceti, a jsou s ní stále, ve vnitřním spojení, v lásce, v touze jednoho po druhém
A tak vymýšlíme…..všichni nespokojení lidé, tedy možná že všichni lidé, vymýšlí filosofie. Můj smysl života? Děti. A pak děti odejdou z domu a staví se jednou za pár měsíců Práce. A pak vás vyhodí z místa, kde jste si mysleli, že si vás váží. Peníze. A tak vyděláváte stále víc a víc, abyste stále větší kus odevzdali státu a za zbytek nakoupili věci, které vůbec nepotřebujete Televizní seriály. Kamarádi v hospodě. Maraton. Meditace pro uklidnění mysli. Ano, to má smysl, jestli se z toho všeho nechceme posr….. Tak jo, meditujme, abychom dokázali přežít v životě, který nemá smysl Cesta k dokonalosti, k osvobození ze sansáry – a kdo z nás opravdu ví, že toto není jen výmysl nějaké stejně zmatené a nešťastné mysli, která se snaží dát svému životu nějaký smysl? Víra v Boha – ano, pomáhá to, stejně jako meditace. Ale mít víru v Boha jako smysl života? Á, ano, můžeme pomáhat trpícím lidem kolem sebe, to by nás mohlo naplnit. Čím ale zaplatím alimenty, úvěr, podnájem?
Pokusil jsem se z toho uniknout. Před čtyřmi lety jsem se chopil burzy jakožto prostředku k úniku z koloběhu vejplata/složenky/vejplata…… Loni jsem se rozhodl a pustil se do toho plným časem……za první dva měsíce letošního roku jsem vydělal 150 Euro. A tak jsem to vzdal. Selhal jsem, nedokázal jsem to, nemám na to. A od tohoto týdne jsem opět v práci. Ano, za dobré peníze…..ale selhal jsem a to selhání, ztráta snu, ztráta cíle…..
Jsem zase v koloběhu vejplata/složenky…… Ale nechci, nebaví mě to Co mi v hlavě straší čím dál silněji, je klášter. Dokázal bych ale přijmout řád a pravidla? Možná jako člověk zlomený ze svého selhání ano…. Užít si adrenalin z volné pádu z vysoké skály v poslední chvíli otevřít padák? Nebo neotevřít? Kdo ví, co bude pak? Nicota? Trest v dalším převtělení? Boží soud? Světlo na konci tunelu a tam můj děda s babičkou? Nikdo z nás to neví, všichni jenom doufáme, věříme, nevěříme, vysmíváme se, abychom o pár let později přijali a pak zase pochybovali
Krásná chaloupka se zahradou, záhon brambor, mrkve, slepice, kozy, krávy…..hypotéka, abyste si to mohli koupit……
Nevím, jak dál. A vím, že mi nikdo ani nemůže poradit, pomoci….možná pár měsíců v Havlíčkově Brodě nebo v Bohnicích by pomohlo
Svůj sen, který jsem si kdysi před patnácti lety našel, aby mě vytáhl ze stejného stavu, v jakém jsem teď, jsem si splnil. Podíval jsem se do Indie.
Hledám sen, který naplní můj život. Zn. Splnitelný. J.
Komentář je vlastnictvím jeho autora. Neodpovídáme za jeho obsah.
| Poslal |
Vlákno |
| Evicka |
Podáno: 13:47 7.3.2010 Aktualizace: 13:48 7.3.2010 |
Nováček   Registrován: 16.10.2008 Od: Příspěvků: 8 |
 Re: Proč tu jsem Jsi nešťastný.. Každý z nás,každý... občas máme pocit, že nic nemá smysl. Vysníme si cestu na vrchol hory...a když se konečně vyškrábeme nahoru..všechno pokračuje, jsme jen nahoře, ale ne na konci - ne u cíle cesty. Slovy neumím vyjádřit, co teď cítím. Objímám Tě a jsem s Tebou.
|
|
|
| Poslal |
Vlákno |
| dagmar |
Podáno: 20:09 7.3.2010 Aktualizace: 20:09 7.3.2010 |
Expert   Registrován: 18.1.2005 Od: Příspěvků: 84 |
 Re: Proč tu jsem Ahoj Jardo, jsem ráda, když si od tebe občas něco přečtu. Jsem ráda i nyní. Častokrát si vzpomenu na tvé dlouhé vlasy ,na to,jak jsme spolu seděli u Gangy,jak jsi kráčel sám kdesi v dáli přede mnou… Byla jsem ráda,že tam jsi.Taky na tvůj smích…Pokud nějak nepřijmeš vše,co se kolem tebe děje,asi se nic moc nezmění.Najít v tom ten smysl,to proč?Na něco se vykašlat,čehosi se zbavit,cosi pochopit,najít od toho odstup,pokud to je možné… Jaký cíl, jaký sen? Jen další záplata na staré záplatě! Nakopni to a ….Mám tě ráda . Sice zrovna na tom asi nezáleží,….buď šťasten
|
|
|
| Poslal |
Vlákno |
| Isis |
Podáno: 9:03 8.3.2010 Aktualizace: 9:03 8.3.2010 |
Nováček   Registrován: 20.6.2007 Od: Příspěvků: 16 |
 Re: Proč tu jsem Ahoj Jardo,posílám lásku a objetí. Všechno je tak nějak o nás.Vnější svět je vlastně obrazem nás samotných.Někdy když je mi hodně blbě z okolního světa, si představím že jsem na Petříně v zrcadlárně a prociťuju co mi zrcadla ukazují a říkám si aha tohle potřebuješ  Záleží hodně na nás samotných co si dáváme,pak to můžeme s láslou předat aniž bychom něco očekávali a světe div se ono to pak tak nějak samo přichází také k nám od druhých  zrcadla,zrcadla,zrcadla. Že jsi selhal,kdo ti to řekl?ty sám.Je na světě tisíc možností být v něčem dobrý,ale že nejsme ve všech tisících dokonalí,to je přece v pohodě,nejsi dobrý v tomto,no tak je to informace tato cesta tedy ne,ale je tady dalších x,které můžeš vyzkoušet a ono se určitě něco najde v čem budeš šťastný. Na světě je tolik krásných věcí,kolik my sami si dáme.Začít je třeba u sebe.Četla jsem teď výborné knihy "Probouzení zranitelnosti" a "Svět bez hranic"velmi doporučuju. Víš ono v každém z nás je vnitřní dítě nějakým způsobem zraněné,a my se dožadujeme vnějšího světa o náplasti na zranění způsobené v dětství,ale my už jsme dospělými a teď je na nás abychom si dali náplast a tak neobviňovat,svět,partnery,zaměstnavatele,přátele,jsou to jen projekce zranění,kdy nám rodiče třeba i nevědomně nedali zrovana v tu chvíli něco no a my to teď požadujeme po všem co je okolo nás.Nikdo nám nemůže nahradit to co jsme v dětství nedostali.Obrať svůj pohled do sebe,vem malého Jardu a pečuj o něho s láskou,dej mu to po čem touží,no a když něco nezvládne,obejmi ho a řekni mu že je na světě tisíc možností a že ho máš i přesto moooc rád. Krásné slova od Osha: Jakmile najdeš sám sebe, nalezl jsi svůj domov. Nalezl jsi svou lásku, nalezl jsi nevyčerpatelnou extázi, shledal jsi, že celá tvá existence je připravena tančit, radovat se a zpívat - žít intenzivně a zemřít v blaženosti.Tyto věci nastávají samy od sebe. Martina
|
|
|
| Poslal |
Vlákno |
| slnecnica |
Podáno: 15:07 8.3.2010 Aktualizace: 15:08 8.3.2010 |
Nováček   Registrován: 29.10.2007 Od: Příspěvků: 12 |
 Re: Proč tu jsem V piatok som si po ceste do Brna kúpila Oshov Duchovní slovník. Pomyslela som si, že sa bude hodiť, pretože skrátka zjednodušenosť ...a náhodné otvorenie pod písmenkom P.
Otázka „PROČ?“ je otázkou mysle, pretože každú jej odpoveď môžeš do nekonečna meniť v otázku prečo. S Macom sme si to vyskúšali a tu je náš rozhovor: Prečo rastú stromy? Pretože prší. Prečo prší? Pretože sú mraky. Prečo sú mraky? Pretože svieti slnko na stromy. Prečo svieti slnko na stromy? Aby rástli. Prečo majú rásť? Pretože majú radosť z dažďa. Prečo majú mať radosť? Pretože prší. Prečo prší? Už som ti to povedal. Prečo mi to hovoríš znovu? A nastalo TICHO. A tak sme našli odpoveď na otázku „PROČ?“ Iveta
|
|
|
|
| Poslal |
Vlákno |
| maitreja |
Podáno: 18:55 8.3.2010 Aktualizace: 18:55 8.3.2010 |
Expert   Registrován: 23.3.2005 Od: Příspěvků: 123 |
 Re: Proč tu jsem Pokouším se pochopit, co mi píšete. Děkuju, že píšete. Vím, že to, co prožívám, není nic tak strašného. Dá se to srovnat tak s tím, když se 4 roky pečlivě připravujete na maturitu, protože pak máte slíbenou perfektní práci....a neuděláte ji. Nebo s láskou a důvěrou budujete domov pro svého milovaného muže... a on stejně odejde. Podobné věci prožívá každý z nás. A mnoho z nás ještě mnohem mnohem horší. Najdu jinou cestu....nechci být svobodný a "nezávislý" až ve stáří. Chci teď, dokud jsem zdravý, mladý, chci si sám rozhodovat o svém životě, o čase, který mi tu byl dán. Nechci se dočkat za deset let toho, když mi na přijímacím pohovoru řeknou "my chápeme, že máte za sebou 20 let praxe jako programátor, ale pochopte, nikdo tu není starší, než 25, nezapadl byste" Zvládnu to!! Nevím ještě jak, ale zvládnu.
|
|
|
|
|
| Poslal |
Vlákno |
| honza |
Podáno: 18:07 10.3.2010 Aktualizace: 18:07 10.3.2010 |
Pokročilý   Registrován: 11.1.2005 Od: Příspěvků: 59 |
 Re: Proč tu jsem Ahoj, známe se už hodně dlouho a stejně tak dlouho sleduji jak se trmácíš za pochopením toho, že Ti nikdo nepomůže, že veškeré břímě Tvého osudu si musíš na svých bedrech odnést sám. Dobří kámoši(kámošky) ti mohou být duchovní oporou, ale nic víc. Je hodně hezké, a já tiše závidím, jak tě tolik žen ubezpečuje o své účasti i jak Tě mají rády, ale to je k ničemu, když Tě to nenakopne k tomu zásadnímu chlapskému: Mám problém, rozhodnu se jak jej vyřeším a pak to udělám. Ty sám to musíš udělat...bez fňukání...bez vyžadování nějaké pomoci. HonzaR
P.S. Reaguji takto , protože Tě mám taky rád!
|
|
|
|
|
| Poslal |
Vlákno |
| Pranama |
Podáno: 23:24 11.3.2010 Aktualizace: 23:24 11.3.2010 |
Guru   Registrován: 12.1.2005 Od: Příspěvků: 166 |
 Re: Proč tu jsem MAITREO,
jediné řešení je dělat to, co miluješ. Dávat to, co je v tobě.
Ještě jsi to nenašel?
Ach jo, kluku, máš dar řečníka a tak pěkně se tvá slova čtou a sugestivně..
|
|
|
|
|
| Poslal |
Vlákno |
| maitreja |
Podáno: 8:03 12.3.2010 Aktualizace: 10:11 12.3.2010 |
Expert   Registrován: 23.3.2005 Od: Příspěvků: 123 |
 Re: Proč tu jsem Jj, Honzo, ale zkusil jsem to. Pořád byla naděje, že se ozve někdo, a řekne, že mě bude rok živit, abych to nevzdával :) Lidé okolo mohou pomoci.....psychicky....ale jinak si pomoci opravdu musíme sami. Moni....našel jsem, co mě baví. Ale nejde mi to. Tak co třeba pro změnu psát knihy??? Hezký víkend
|
|
|
|
|
| Poslal |
Vlákno |
| Jirka |
Podáno: 20:35 15.3.2010 Aktualizace: 20:35 15.3.2010 |
Nováček   Registrován: 5.1.2006 Od: Příspěvků: 5 |
 Re: Proč tu jsem Ahoj Maitrejo, Představ si, že jdeš džunglí a najednou se před tebou objeví smrtelně jedovatý had. Máš asi čtyři možnosti jak zareagovat: 1.Boj. Můžeš s ním bojovat a zabít ho, ale s největší pravděpodobností, tě uštkne a ty umřeš. 2.Útěk. Můžeš se pokusit utéct když budeš dost rychlý, ale s největší pravděpodobností tě had taky uštkne a ty umřeš. 3.Filosofovat. Můžeš okolo toho lamentovat, filosofovat, přemítat, stěžovat si, ale to s největší pravděpodobností taky nepomůže, protože had tam stále je,hrozivě se na tebe dívá a čeká co uděláš.Filosofování nepomáhá. 4.Přijmout. Jediné co ti pomůže je přijmout to co ti na tom vadí. Ten had tam před tebou je, protože ti něco zrcadlí. Může to být strach ze smrti,nebo strach z hadů, nebo že ti vadí, že tady ten had je a ty nemůžeš jít dál, nebo prostě cokoliv tě napadne na otázku: Co mi na té situaci nejvíce vadí? Přijmeš to nejednodušeji tak že před to co ti vadí dáš slovo přijímám a takto vytvořenou větu budeš opakovat tak dlouho dokud se v tobě něco nebude měnit(emoce, tělesné pocity). Může to vypadat asi takhle: Přijímám strach ze smrti... Přijímám strach z hadů... Přijímám že tady ten had je... Přijímám že kvůli němu nemůžu jít dál... Přijímám že mě sere... Přijímám že chci jít dál... atd... Když v sobě přijmeš vše co ti zrcadlí(had), s největší pravděpodobností se odplazí a přestane ti komplikovat život.  ahoj Jirka 
|
|
|
|
|
| Poslal |
Vlákno |
| honza |
Podáno: 15:05 31.3.2010 Aktualizace: 15:07 31.3.2010 |
Pokročilý   Registrován: 11.1.2005 Od: Příspěvků: 59 |
 Re: Proč tu jsem Ad poslední věta od "Jirka"..."Když v sobě přijmeš vše co ti zrcadlí(had), s největší pravděpodobností se odplazí a přestane ti komplikovat život". A já dodávám: Nebo neodplazí a stejně Tě uštkne. Jen věci okolo nás pasivně přijímat by pak znamenalo pasivně přijmout i svou smrt.
Takže co když nechceš zemřít? Podmínkou záchrany je, a to s tebou souhlasím, stav přijmout. Bez jeho přijetí, a tedy konstatování "Had tady je a s tím nic nenadělám" se nelze z toho průšvihu dostat. Dělat však, že průšvih neexistuje je cestou do pekla. Tedy to přijetí je jen prvotní podmínkou záchrany. Dalším bodem jak průšvih optimálně vyřešit je rychlé rozhodnutí jak se z toho svým vlastním přičiněním dostat(spoléhat na to, že mi někdo pomůže je cesta do pekel). Ne každé rozhodnutí, které učiníme se záměrem dostat se z nastalého maléru, se může ukázat jako to nejlepší. Ale i to nejhorší rozhodnutí je pořád lepší než se nerozhodnout vůbec. Dokonce i vědomé rozhodnutí, že počkám na to, jak se to samo vyvine je správné, protože je to moje vlastní aktivní rozhodnutí učiněné s plným vědomím mé vlastní a nedílné odpovědností za výsledek.
Malá osobní poznámka: Ten, kdo nemá dovahu se rozhodovat sám, neumí nést odpovědnost za své činy nemá tak ani odvahu nést odpovědnost své blízké , za svou rodinu. Ženy jsou na tento stav mužského jednání citlivé a vždy objektivně posoudí, zda je to chlap do života!
|
|
|
|
|
| Poslal |
Vlákno |
| Jirka |
Podáno: 23:47 31.3.2010 Aktualizace: 23:47 31.3.2010 |
Nováček   Registrován: 5.1.2006 Od: Příspěvků: 5 |
 Re: Proč tu jsem Příjmout není souhlasit s "hadem". Když v sobě přijmeš opravdu vše(co ti vadí) co ti zrcadlí(had), tak se odplazí nebo nějakým jiným způsobem zmizí z tvého života. Pokud vsobě budeš mít strach, že se neodplazí - tak se neodplazí. Nebo pokud budeš věřit že tě stejně uštkne tak tě stejně uštkne a nepomůže ti ani že nechceš zemřít. Když něco nechceš, hádej co se stane. Čím víc nechceš zemřít, tím víc s tím bojuješ a tím víc to do svého života přitahuješ. Tedy čím víc nechceš zemřít tím dřív zemřeš. Nejde o to pasivně přijmout svou smrt. Smrt prostě sama o sobě je. Jde o to jak smrt vnímáš. Pokud máš např. strach ze smrti tak jde o to přijmout ten strach(přijímám že mám strach ze smrti). Nebo pokud nechceš zemřít tak přijmout to chtění resp. nechtění(přijímám že nechci zemřít). Jedině přijetí všeho, co ti na "hadovi" vadí, ti opravdu vyřeší "průšvih".Pokud budeš chtít "průšvih" optimálně řešit rychlým rozhodnutím jak se z toho svým vlastním přičiněním dostat, budeš nutně stát znovu před čtyřmi možnostmi jak zareagovat. 1.Bojovat 2.Utéct 3.Filosofovat 4.Přijmout. Z toho jak píšeš tak bych si tipl že bys zkusil bojovat. Možná že by se ti podařilo "hada" přemoci, ale v tomto případě bys ty přišel o skvělou příležitost přijmout si že nechceš umřít,že tě stejně uštkne, přijmout si strach ze smrti a strach z toho že se neodplazí. Tedy pokud by tě stejně neuštkl a ty bys neumřel. Nehledě na to ,že by ti tyto strachy na druhý den začal zrcadlit např. tygr. 
|
|
|
|
| Poslal |
Vlákno |
| Lada |
Podáno: 22:11 1.4.2010 Aktualizace: 22:11 1.4.2010 |
Pokročilý   Registrován: 6.2.2005 Od: Příspěvků: 54 |
 Re: Proč tu jsem Pokud hledáme naplnění mimo nás, budeme celý život vyhnanci vlastních tužeb. Cesta k sobě vede přes ztišení a sebepřijetí. Totální sebepřijetí-i toho, že jsem v životě něco hodně zvoral.Zvoral totiž neexistuje. Celý život k tomu jdeme.K naplnění prostřednictvím sebe sama, ne podmíněným druhými nebo splněnými sny....Krásné cestování. Mám Tě moc ráda
|
|
|
|
| Poslal |
Vlákno |
| Jirka |
Podáno: 14:40 2.4.2010 Aktualizace: 14:40 2.4.2010 |
Nováček   Registrován: 5.1.2006 Od: Příspěvků: 5 |
 Re: Proč tu jsem "Cesta k sobě vede přes ztišení a sebepřijetí." Naprosto souhlasím s touto větou. Otázka ale je jak to udělat. Asi si řeknu: "no dobře tak se ztiším a sebepřijmu" možná si sednu do meditačního sedu. Tak už jsem se ztišil. No fajn. Co ale když nás z toho ztišení něco vyrušuje.Třeba mě napadne : Jaký je smysl mého života, večer mě stejně vítá prázdný byt, jakto že je jim se mnou dobře, ale nemilují mě?, všichni nespokojení lidé vymýšlí filosofie, myslel jsem si že si mě váží,medituji, abych dokázal přežít v životě, který nemá smysl,Čím zaplatím alimenty, úvěr, podnájem? Selhal jsem, nedokázal jsem to, nemám na to,ztratil jsem sen, ztratil jsem cíl, Jsem zase v koloběhu vejplata/složenky,Ale nechci, nebaví mě to,Nikdo z nás to neví, všichni jenom doufáme, věříme, nevěříme, vysmíváme se, Nevím, jak dál. A vím, že mi nikdo ani nemůže poradit, pomoci......... Toto všechno mě může napadat a třeba ještě klidně i více. Můžu si pomoc pozitivním myšlením a to pomůže, můžu se stát pozorovatelem všeho co je schopna moje mysl vyprodukovat,můžu se pokusit tyto rušivé myšlenky zaplašit, ale bude to fungovat jen do té doby dokud se nedostanu do reality a zase budu řešit čím ale zaplatím ty složenky, alimenty, nebo do té doby kdy zase nebudu vědět jak dál, nebo když zase něco nedokážu... Jak naplním sebe sama, když si nesplním své sny? Když si nesplním své tužby?To k tomu naplnění můžeš jít opravdu celý život. Možná i ještě několik dalších životů. Představ si že sis už splnil/a všechny své sny a tužby.  .... No to se to pak jde k sobě. To se to pak ztišuje a sebepřijímá... To co je mimo nás je podle mého názoru jen obraz(zrcadlo) toho co je uvnitř. Pokud jseš tedy uvnitř sebe, ztišen/á a najednou tě něco z venku rozhodí, rozčílí tak to jen vesmír nebo existence říká:" hele, tady tohle ještě nemáš vyřešené..., vyřeš si to" Když to vyřešíš tak tě to nebude nijak podmiňovat, ani nebudš muset hledat naplnění mimo sebe...  Jirka
|
|
|
|
|
| Poslal |
Vlákno |
| maitreja |
Podáno: 11:40 5.4.2010 Aktualizace: 11:40 5.4.2010 |
Expert   Registrován: 23.3.2005 Od: Příspěvků: 123 |
 Re: Proč tu jsem Zase jsem se sem po nějaké době podíval a světe div se - pokračuje diskuse Honzo - přesně toto jsem chtěl Jirkovi odepsat, když jsem si přečetl jeho "Přijmutí hada jakožto řešení problému" Tož jak se vyřešila moje situace? Je to dva týdny, co jsem si v jednom krásném pondělku, kdy jsem nešel do práce, rozhodl zacvičit si taichi. Vyrazil jsem na mýtinu na Kleprlíkovu horu, cvičím....a najednou jsem se začal smát. Smál jsem se, až jsem se válel na zemi. Stačilo málo - jako blesk mi hlavou prolétlo "Vždyť to je ale to nejlepší, co jsem ti mohl dát!" A mně to došlo (= přijal jsem). Poté, co jsem strávil posledních půl roku bez života ve svém obýváku, jsem zjistil, jak mi vlastně moc chyběla společnost. Nebyl jsem spokojený, i když jsem si na to hrál. Ano, a zase nebudu spokojený, jakmile se začnou projevovat propršené letní víkendy a krásné slunečné všední dny, které strávím do pěti šesti v práci.....Ale zase žiju, potkávám se s lidmi, vydělávám více, nežli spotřebuju.... a!!! a dvě hodiny poté, co jsem se tak dosyta zasmál, jsem kliknul na jeden odkaz a objevila se přede mnou cesta. Velmi podobná té, o kterou jsem se pokoušel....a přesto jiná. A já mám zase cíl, kam jít, o co se pokoušet....a uspěju Hezké velikonoční pondělí maitreja
|
|
|
|
|
| Poslal |
Vlákno |
| Kacka |
Podáno: 23:53 12.4.2010 Aktualizace: 23:53 12.4.2010 |
Začátečník   Registrován: 14.4.2007 Od: Příspěvků: 27 |
 Re: Proč tu jsem Když jsem přečetla příspěvek a komentáře oslovila mě tato slova...
Sibylha: o blízkosti a vztazích
Jediná cesta je v upřímnosti v každém okamžiku. Když nám do života vstoupí nový člověk, nikdy nevíme, kam až nás to s ním zavede. Ani jako Sibylha to nevím. Vím jen, že je zraňující, když člověk nežije co cítí. Nejen pro něj samotného, ale i pro lidi, které má rád a kterým nechce ublížit.
Použiju-li slova autora Paula Coelha – život nám neustále posílá znamení, kterou cestou se vydat. Budeme-li je neustále ignorovat, přestane k nám Vesmír promlouvat. I tak můžeme žít spokojený a šťastný život, ale ztratíme tím svůj Osobní příběh.
Přeji Vám, abyste žili v souladu se svou duší. Hodně odvahy... Sibylha
|
|
|
|
|
Aktuální akce
Celoroční školy
Nejčtenější články
|