Dnes jsem se tedy rozepsala.......
Podívala jsem se dnes a poslední dny do historie a nalezla dopis své rodiny. Byli jsme moravští Chorvaté a měli svůj domov na jižní Moravě.......přesto jsme byli rozvezeni v temném vlaku po celé naší republice, vždy jedna rodina do jedné vesnice.....aby nás komunisté asimilovali.....
a to se jim povedlo, já dnes umím chorvatsky pouze: Ni si čula? Neslyšela jsi ?
,,V největší tísni obracíme se na Vás pane presidente s úpěnlivouprosbou o milosť a slitování.
Jsme moravští Chorvaté, je nás málo, sotva 3 000 duší a přeci jsme si po dobu téměř 400 let zachovali svoji řeč, svůj kroj a své zvyky. Žili jsme v německém moři, jen sami sobě, ženilijsem se mezi sebou a tak zůstala naše krev, až na malé výjimky, čistá./.../
když přišli Rusi vítali jsem je jako své osvoboditele a bratry.A nyní téměř rok od našeho osvobození, kdy jsme byli ujištěni, že jsmepostaveni jako Slované na úroveň Čechů, dne 4. 4. a 5. 4. t.r. přišlik nám Češi z Jugoslavie a úředníci z Mikulova a začali nejen Němce nýbrži Chorvaty odsunovat. /.../
A nyní, již 3 týdny od nešťastného 4. a 5.sedí naši lidé v táboře v Mikulově a mají býti odvezeni do neznáma./.../
Pane presidenta zachraňte naše lidi, udělte jim milosť a celá naše obce bude Vám vděčná a bude Vám žehnati. Nebudou-li brzy propuštěni z tábora zemrou, neboť nemohou žít bez práce./.../^
Sičová Magdalena č 307.^/.../
Všichni celá vesnice by to podepsala, ale moc by to umazali".
| Poslal | Vlákno |
|---|---|
| Zuzana | Podáno: 12:36 13.2.2010 Aktualizace: 12:36 13.2.2010 |
Nováček  Registrován: 4.9.2008 Od: Příspěvků: 1 |
 Re: V největší tísni obracíme se na Vás pane presidente s...Milá Pranamo,
cítím, že je dobré, když se lidé zajímají o své kořeny. Babička (nebo prababička) Magdalena byla silná žena a je vidět, že silné ženy jsou ve vašem rodu stále. Na Vánoce jsem slyšela v rozhlase reportáž ze Saska, kam byli odsunuti Němci z Bruntálska. Žili u nás po staletí, milovali kopce Jeseníků a po odsunu si postavili na hoře nad svým novým domovem kamennou rozhlednu úplně stejnou jako byla stará rozhledna na Pradědu, než tam vybudovali vysílač. Já ji pamatuji jen z černobílých fotek a tito reportéři ji vlastně poprvé uviděli naživo. Hovořili i s odsunutými Němci. Zjistila jsem, že je důležité o věci mluvit, ale ne mezi politiky, ale ti, kterých se to týká, si často pěstují pocit křivdy, předávají ho dalším generacím a brání si uvědomit, jakou krásu v sobě život skrývá. Jen ji chtít vidět. Dokud rodiče, prarodiče, sousedé nebo jiní pamětníci žijí, dovědět se co nejvíce, aby si člověk sám mohl udělat obrázek, pochopil chování, případně se z něho poučil. Mám ráda orální historii, ne tu z učebnic, neosobní s čísly, fakty a daty, ale prožívání skrze jednotlivě poznané lidské příběhy. Děkuji za možnost nahlédnout do Tvého. Asi proto jsem premiérově zareagovala na sugamě  . Děkuji Ti za inspiraci. S láskou Zuzana |
|
